Cukrovar (ICEC)
Zastupitelstvo města Šlapanice schválilo na svém 16. zasedání v roce 2017 nákup areálu v centru města Šlapanice za necelých 22 milionů korun. Jedná se přibližně o 6 ha areál zatížený starou ekologickou zátěží. Cílem města je zabránit dalšímu šíření znečištění pod obytnou zástavbu a sanovat areál samotný tak, aby ho město v budoucnu mohlo využít pro doplnění chybějící občanské vybavenosti přímo v centru města. V současnosti areál stále funguje pro logistiku a drobnou výrobu, v této činnosti bude prozatím pokračovat pod správou nově zakládané městské společnosti. Kromě přípravy sanace samotné čeká naše město diskuze nad budoucím využitím areálu, výstupy ze společné diskuze budou podkladem pro přípravu architektonické soutěže, která navrhne budoucí podobu této významné součásti našeho města.
Stará ekologická zátěž na území areálu bývalé společnosti ICEC Šlapanice vznikla v období cca 1938 - 1972 (národní podnik DEHTOCHEMA) v důsledku výroby lepenek z kamenouhelného dehtu a ropy a následného nevhodného způsobu nakládání s odpadními produkty. Rozšíření kontaminace bylo způsobeno jednak přirozeným prouděním podzemních vod, podzemními inženýrskými sítěmi a původní soustavou rybníků a nádrží, do nichž byly vypouštěny fenolové vody z výroby. Veškeré odpadní vody ze závodu, tzn. splaškové, srážkové ale hlavně fenolové vody byly do roku 1959 vypouštěny bez čištění do tzv. usazovacího fenolového rybníka a odtud do Říčky. V roce 1962 byl fenolový rybník bez odtěžení usazených škodlivin zavezen.
Skladování a destilace dehtu probíhala ve střední části areálu. Surový dehet, který byl do závodu přivážen v cisternách, byl skladován v podzemní betonové nádrži. Významným zdrojem kontaminace byly i časté havárie, kdy do půdního prostředí a kanalizace uniklo značné množství dehtů i fenolových vod. Zaznamenány byly průsaky dehtů do vodoteče a znečištění domovních studní v okolí areálu. Destilace kamenouhelného dehtu byla ukončena pod tlakem veřejnosti v roce 1962. Kamenouhelná smola byla nahrazena destilačními zbytky z ropy, které se pak staly základní surovinou pro výrobu asfaltových lepenek až do roku 1972, kdy byla výroba ukončena. Situace je na lokalitě komplikována výskytem dvou oddělených silně kontaminovaných zvodní s rozdílnou propustností a charakterem.
